Asi každý rodič to zná – do každého nového dne vstupujete s přesvědčením, kolik toho stihnete a uděláte.

Jenže ne každý den je jako korálek a i na mě tu a tam padne únava. Taková ta otravná lenora, která mi bere chuť dělat cokoli. Jenže ležet jen tak na gauči a koukat na televizi není nic pro mě a to dokonce ani tehdy, kdy jsem s baterkami téměř na nule.

Jak to skloubit s dětmi?

Všichni máme nějaký svůj koníček a někdo jich má dokonce více. Jenže my rodiče nemáme mnohdy na své záliby čas. A tak je to i v mém případě – skloubit práci, dvě děti, domácnost a ještě koníčky? Kolikrát nadlidský úkol.

Proto když už na sobě cítím vyčerpání, kdy hrozí, že budu protivná jak sama sobě, tak i svému okolí, snažím se svou zálibu skloubit s dětmi. Zabiju tak dvě mouchy jednou ranou. Když potřebuji dobít baterky, vezmu do ruky cokoli, čím se dá malovat, a čmárám si s dětmi. Zabavíme se tak všechny tři.

Knihovna, která praská ve švech

Svého času, jsou to asi dva roky zpátky, jsem se zbláznila do knížek. Vždycky jsem ráda četla, převážně to sladké čtení pro ženy, nad kterým se my něžné duše dokážeme zasnít, a bezhlavě jsem kupovala hromady a hromady knih.

Výsledkem je knihovna praskající ve švech a seznam čítající asi tři sta nepřečtených knih. Nesmí mi chybět žádný kousek od

• oblíbené spisovatelky Colleen Hoover, její knihu „Možná jednou“ jsem četla už třikrát a mohla bych klidně znovu
• neodolám ani knihám od Jojo Moyes. Asi každý zná knihu „Než jsem tě poznala“, viděla jsem i film, ale kniha je prostě kniha. Od téhle autorky bych knihy mohla číst pořád dokola.

Na čtení potřebuji klid

Toho se mi díky dětem moc nedostává, většinou až tehdy, kdy konečně uznají za vhodné odebrat se ke spánku. Tehdy si najdu třeba jen dvacet minut, během kterých přelouskám pár stránek. Není to moc, ale baterky mi to dobije spolehlivě. I navzdory tomu, že se k dalšímu čtení dostanu třeba až za týden a moje paměť nesahá tak daleko, abych si vzpomněla, o čem jsem vlastně četla.

Pro hřebíky a nitě jsem se nadchla

Většinu mého (skromného) volného času mi nyní zabírá koníček, pro který jsem se nadchla a kterým si odpočinu a neodpočinu zároveň. Kdo zná techniku string art, ten bude vědět, o co kráčí. Těm nezasvěceným prozradím, že jde o tvoření obrázků s pomocí dřevěné desky, hřebíků a nití.

O tom více ale zase někdy příště. Nikol.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *